Home Restaurátorské práce Sakrální předměty Gotická monstrance z Březníka

Gotická monstrance z Březníka

 
 

Velká, stříbrná, gotická monstrance z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Březníka.


Předmět restaurování:        Monstrance
Rejstříkové inv. č.:               014088
Datace:                                1522
Lokalizace:                          Morava nebo Východní Čechy (?)
Umístění:                             kostel Nanebevzetí Panny Marie v Březníku
Majitel:                                Římskokatolická farnost Březník
Materiál:                              stříbro, sklo
Technologie zpracování:     zlatnické, tepání, odlévání, cizelování, rytí, zlacení
Rozměry:                             výška 112 cm, šířka 24 cm
Váha:                                   4.194 g (po restaurování)  

Stav před restaurováním.

Stav po restaurování.


Popis a uměleckohistorický rozbor díla

Pozdně gotická monstrance věžového typu s šestilaločnou odstupňovanou nohou, zdobenou tepanými pukly je datovaná rytým letopočtem do roku 1522. Architektonickou trojosou korunu s válcovou eucharistickou schránkou vynáší šestihranný dřík, přerušený stlačeným kulovitým nodem mezi dvěma prstenci a ukončený kónickou šestihrannou konzolou. Z konzoly vybíhají do strany dvě ramena, která jsou doplněna litými rostlinnými rozvilinami. Ve vysokém věžovém nástavci schránky je pod baldachýnem osazena plastika korunované Panny Marie s Ježíšem v ikonografickém typu Assumpty. Věž s prořezávanou stříškou je ukončena lilií a křížem s korpusem Krista. Boční osy vymezené čtyřhrannými pilíři vyplňují plastiky sv. Jana Křtitele a archanděla Michaela, nad nimi, pod baldachýny jejich věžových nástavců jsou umístěny menší figury sv. Kateřiny a sv. Barbory. Ikonografický program monstrance rozšiřují drobné plastiky sv. Kryštofa s Ježíškem a sv. Jiří bojujícího s drakem, osazené z vnější strany bočních pilířů. Všechny figury světců jsou osazeny na zlacených tordovaných sloupcích, či konzolách. Zlacená je také prořezávaná lunula a nodus. Baldachýny bočních věží i baldachýny nad drobnými figurkami na konzolách jsou ukončeny stříškami ze splétaných rotujících prutů, které zdobí také hrany dříku. Hladké plochy dříku, stejně jako kónická konzola koruny a laloky kulovitého stlačeného nodu jsou pojednány rytým dekorem kružeb, či přetínaných žeber. V tvarosloví se uplatňují prvky katedrální architektury – pilíře, fiály, křížové kytky i chrliče. Jejich původní funkce je však již podřízená odlehčené, dekorativní kompozici.
Monstranci z Březníku lze řadit k početné skupině pozdně gotických monstrancí z první čtvrtiny 16. století, které charakterizuje kompoziční schéma věžového typu s trojosou korunou a odlehčenou tektonikou
ažurových, baldachýnových věží, doplněných o měřítkově odstupňovanou figurální výzdobu. Konstrukce koruny je vzdušnější a přesto, že jednotlivé prvky jsou přejímány z vysoké architektury, jejich sestava již nemá jasná pravidla.  Dana Stehlíková řadí monstranci z Březníku do skupiny děl jihomoravské provenience a jako jejího donátora hypoteticky navrhuje Zdeňka Králíka, od r. 1508 majitele březnické tvrze a dvora.  Její odlišnost pak vidí v použití tepaných puklů v podobě šupin slupky ananasu, které zdobí šestilaločnou nohu. Daleko bližší analogie k březnické monstranci však nabízí dvě díla východočeské provenience – monstrance z kostela sv. Prokopa v Žíželicích,  datovaná do roku 1520, a monstrance z kostela sv. Máří Magdaleny z Lázní Bohdaneč  z roku 1510. Všechny tři spojuje kulovitý nodus, rytá výzdoba šestibokého dříku i architektonická skladba koruny s využitím splétaných prutů pro stříšky baldachýnů.  Zdá se také, že pro některé z drobnějších plastik (sv. Kryštof, sv. Jiří) mohlo být dokonce použito stejných forem, které by tak ukazovaly ke shodné provenienci děl. Hypotézu však bude nutné prověřit detailním technologickým i uměleckohistorickým průzkumem zmiňovaných ostensorií.  Monstrance z Březníku je v souboru dochovaných monstrancí pozdní gotiky výjimečná rovněž použitím již výše zmíněných tepaných polokulovitých vypouklin, tzv. puklů. Tento způsob plastické výzdoby se objevuje sporadicky po roce 1400, více pak zhruba od třetí čtvrtiny 15. století. Velké oblíbenosti dosáhl zejména ve výzdobě luxusních pohárů a nástolců norimberských zlatníků. Na liturgických předmětech byl využíván zejména kolem roku 1500 a v první čtvrtině 16. století.

Stav před restaurováním

S výjimkou povrchové úpravy byla monstrance v relativně dobrém stavu. Na stříbrném povrchu již dosluhoval fixační prostředek a objevovaly se tmavé oxidy stříbra. U pozlacených sošek se v hloubkách reliéfů vyskytovaly tmavší korozní produkty stříbra, které již prostupovaly zlaceným povrchem. Monstrance je montována do celku šroubovými spoji a čepy, z nichž byly před restaurováním již některé uvolněné, nebo zcela chyběly. Mechanicky poškozený byl okraj laločnaté nohy, kde byly ve spojích dvě praskliny. Na sošce sv. Jiří chyběla špička meče a Madoně žezlo v pravé ruce. Kdy byl proveden poslední restaurátorský zásah, není známo.


Restaurátorský postup

•    Fotodokumentace stavu před restaurováním.
•    Demontáž monstrance na jednotlivé díly.
•    Technologické zkoušky čištění stříbrného i zlaceného povrchu.
•    Omytí prachových sedimentů ve vodě s detergentem.
•    Rentgeno fluorescenční prvková analýza stříbra byla provedena přístrojem X Delta Olympus. Ryzost 
    stříbra je poměrně vysoká 955/1000. 
•   Zaletování jedné praskliny na okraji laločnaté nohy stříbrnou pájkou.
   Zaletováním praskliny stříbrnou pájkou jsme jednak zabránili dalšímu postupnému praskání a za druhé došlo  
    při letování k částečnému vyžíhání celé nohy, při kterém také došlo k rekrystalizaci a uvolnění vnitřního pnutí
    materiálu. Druhá, menší prasklina na okraji nohy a prasklina na vnitřní straně pukle se neletovala, protože
    neohrožují pevnost nohy. Zaletovaná prasklina není prolita stříbrnou pájkou v celé délce z důvodu koroze na
    spoji, provedený spoj je nicméně dostatečně pevný. Zesílený okraj nohy je zapertlovaný, překlepaný a
    zaletovaný. Od nedostatečného zaletování pocházejí malé dírky za okrajem a od začišťování tohoto dost
     nepřístupného spoje jsou drobné vrypy po celém obvodu nohy.  
•    Před čištěním byly vyrovnány drobné deformace na architektuře monstrance.
•    Ulomená špička meče na sošce sv. Jiří se nedoplňovala. Poškozené malé fragmenty ornamentu lomených
     oblouků střešní nástavby monstrance se také nedoplňovaly.
•    Chybějící žezlo Assumpty bylo vyrobeno ze stříbra ryzosti 925/1000. Na těle žezla je úřední punc HDP
     (Houska-Douda-Pasířství). Žezlo má na spodním čepu, který prochází rukou Madony, závit M 2 a je
     zajištěno stříbrnou kulatou matičkou. Tvarově jsem vycházel z žezla Madony ze Štípy (datovaná kolem
     1450), ale vzhledem k velikosti je zjednodušené.
•    Čištění povrchu od oxidů bylo provedeno pomocí srážené křídy smíchané s čpavkovou vodou a jemnými
      ručními i rotačními kartáčky, či vatovými tampony.
•    Oplach a opětovné čištění v ultrazvukové lázni – odplavení zanesené křídy a čpavku.
•    Oplach v destilované vodě.
•    Odstranění zbylé vody lihem.
•    Sušení v horko vzdušné peci 2 hodiny při 80 oC.
•    Fixace povrchu transparentním lakem Paraloid B 72.
•    Montáž do celku. Chybějící, uvolněné, nebo mosazné čepy byly nahrazeny novými stříbrnými, které 
     zabezpečují dostatečnou pevnost spojů. Čepy nejsou nýtované, pouze na jedné straně mají jakousi
     hlavičku. 
•    Do spodní části těla monstrance jsem vložil lístek s pozdravem a datací.
•    Fotodokumentace stavu po restaurování a restaurátorská zpráva.

Střed monstrance před restaurováním.


Střed monstrance po restaurování.


Monstrance po demontáži na jednotlivé díly.


Sochařská výzdoba monstrance.

Stav zlaceného povrchu před a po čištění.

Doplněné chybějící žezlo.


Patice věže před a po čištění stříbrného povrchu.


Noha v průběhu restaurování.

Noha monstrance po restaurování.

Restaurována byla i barokní etue.

Monstrance a etue po restaurování.